Den prvý - 7.5.2003

Vyjeli jsme téměř přesně ve třičtvtě na devět večer z parkoviště u Smíchovského nádraží. Všichni jsme se pohodlně usadili na svých sedadlech a s nadšením vyslechli krátký úvodní projev vedoucího zájezdu. Hlasitými ovacemi byla oceněna přítomnost řidičů Pepy a Vaška.
Cesta ubíhala v poklidu až na hraniční přechod Dolní Dvořiště. Tam pan řidič asi v půl dvanácté poprvé zastavil. Všichni pauzu náležitě využili. Největší ohlas měl duty free shop, ve kterém nakoupili bez cla cigaretky, alkohol atd.

Den druhý - 8.5 2003

Překročili jsme státní hranici s Rakouskými sousedy o půl jedné bez nejmenších problémů. 
Poté se celý bus ponořil do tmy a všichni se oddali sladkému spánku ( s vyjímkou řidiče Vaška za volantem ).
Další krátké zastavení bylo na italských hranicích okolo páté hodiny ranní. V osm hodin jsme již brázdili dálnici směr Verona. Po všech stranách se začaly tyčit vysoké štíty hor. 
Petr nám sdělil mikrofonem organizační věci ohledně kempu a co nás odpoledne čeká. Pro otrlejší horaly a horalky trasa s kletrsteigy, pro zbytek botanická trasa. Každý také zaplatil Lence 20 €/os. za ubytování v kempu Monte Brione (****) v městečku Riva del Garda.
Na místo jsme přijeli v půl desáté a postavili stany. U Pepy byla možnost osvěžit se kávičkou a vychlazeným Gambrinusem.
Před půl dvanáctou usazeni na svých místech popojeli jsme do vyšších poloh hor. V půl jedné jsme se s radostí vydali na dlouho očekávaný trek z vesničky Dro. 
Celkem se zájezd rozdělil na tři skupiny. První vystoupila z autobusu na Slunečných stěnách prý na kletrsteig pro znalce. Druhá tlupa horalů vedená Pepou vyrazila také na kletrstreig na blízký hrad. A konečně třetí skupinka, která v čele s Pavlem šla na tvrdší procházku do vrchu na temeno blízkého kopce a dále po vrstevnici. Naše cesta byla protkána různými překvapeními. Některé, řekl bych byly trošinku nepříjemné - různé žebříky, lana atd. Ale není možné se nezmínit o příjemných věcech jako nádherné vyhlídky do okolí, zastávky ve stínu, různě krátké přestávky a celkově dobrá nálada týmu. V polovině výstupu Pavel zjistil, že nám chybí jeden človíček a tím byla Irenka, která měla problémy s kolenem. Vrátila se sama zpět k našemu vozidlu.
Sraz všech tlup byl o půl páté na základnovém parkovišti. Pepa a Vašek nabídli možnost osvěžení v podobě vychlazené Plzně. V celou hodinu jsme vyrazili zpět do kempu spokojení a zdrávi.
Postupem večera se vytvořily mezi stany tři skupinky. Kempem zazněla Irenina kytara a zpěv přísedících.

Den třetí - 9.5.2003

V devět hodin vyrazil autobus se třetí skupinou ( 17 lidiček ). V polovině cesty vystoupili u příkré stěny dva zkušenější na kletrsteigy . Skupinka číslo dvě ( 27 lidiček ) v čele s Pepou a Pavlem doslovně šla z kempu také na kletrsteigy směr vrchol Cima Sat. Členové těchto dvou expedicí používali úvazky a sedáky.
Skupinka tři pod vedením Tomáše přijela do městečka Malcesine
a přesedla na kabinkovou lanovku za slevněnou cenu jako školní zájezd. Zpáteční jízdenka vyšla na rovných 9 €. Kabinka lanovky se dokonce za jízdy pomalu otáčela dokola. Na horní stanici se nám odkryly překrásná panoramata, bohužel trochu v oparu. V poklidu jsme ťapali a ve dvě hodiny už byli na vrcholu P.ta Telegrafo. 
Cesta zpět znamenala rozdělení vrcholového týmu na dvě družtva. Jedno zvolilo návrat stejnou cestou k horni zastávce lanovky. Druhé šlo z vrcholu zpět dolů do městečka Malcesine. Díky časové tísni se nakonec rozhodli využít služeb lanovky z prostřední stanice. V autobuse pivo a kávička jako každý den. Při návratu jsme vyzvedli dva zkušenější a pak hurá do kempu. A tam se všechny skupinky v poklidu sešly...

Den čtvrtý - 10.5.2003

Ráno při odjezdu nás přivítalo slunné počasí. Projeli jsme tunely a do silnici až do R. Mazzoti. Tam část příznivců horských výletů ( skupinka č.1 ) vyšla na trek. Někdo šel klidnější spodní a ostatní těžší horní. Vedla přes vrchol M. Corno ( 1731 m.n.m. ). Obě trasy skončily ve výchozím bodě.
Pepa s Vaškem ráno pokračovali s Pavlovou skupinou ( číslo 2 ) do městečka Biacesa a po klidném úvodu šli klettersteigovou trasu na Cima Capi. Začalo se zatahovat a sešli Biv. Arcioni. Poté zjistili, že mají ještě spoustu času, vyrazili na vrchol Rocca ( 1090 n. m. ) a nakonec sešli zpět do městečka Biacesa. Tam čekali, až zbytek účastníků pojede autobusem okolo a naskočili dovnitř. 
Poslední skupina byl jeden človíček a tím byl Martin z Kanady. Chtěl si splnit svůj sen a podívat se do Verony. ( 80 km ). Na zastávce zjistil, že spojení tam, ani zpět není nejlepší a nevrátil by se včas zpět. Proto se rozhodl pro náhradní cíl a tím bylo Trento. 
Při návratu v centru Riva del Gardy potkal rozveselený dav fanoušků Juventusu Turín s vlajkami a klaksony. Slavili remízu 2:2 a zajistili si titul mistra ligy Itálie. .
Večer silně pršelo a hodně z nás se setkalo u více stolů v zastřešeném prostoru blízko toalet. 

Den pátý - 11.5.2003

Dnes zase tři skupinky dobyvatelů hor postupně vyrazily z kempu. První autobusem šla na trek s kletrsteigy na vrcholek Cima sat ( 1246 m.n.m. ) a pak zpět.
Druhá skupinka vyrazila pěšky
a blízko Rivy del Gardy slézali skalní stěnu.
Třetí skupinka šla také pěšky, ale pouze na detailní průzkum pláže a města.
Konec všech expedic byl ve dvě hodiny v kempu, do tří se balilo a ve čtyři hodiny a pět minut následoval odjezd.
Nesmím také zapomenout na závěrečné překvapení firmy DAVYS. Ano, jako každý rok každý dostal kompletní sadu utopenc + pivo + rakvička se šlehačkou!
Neveselá cesta zpět do vlastí českých ubíhala vesele a v poklidu. V okolí dálnice a okresek jsme shlédli přehlídku nádherných šťítů hor zahalených v rouchu oblak, malebných luk , údolí - celkově příjemnou krajinu lahodící oku. Náplastí na bolavou duši horala vracejícího se zpět do civilizace byla Irčina hra na kytaru.
V půl jedenácté Pepa zastavil u benzínky na Rakouské straně. Úprk na sociální zařízení se celkově zabrzdil po zjištění, že obsluha požaduje 0,30 €. Dále každý improvizoval po svém. Po půl hodinové přestávce již Venca třímal volant a pokračoval v cestě domů. V půl druhé česká hranice a za pár desítek následovala poslední přestávka u pumpy v Kaplici. Konečně toalety zdarma, denní tisk v jazyce českém, bagety a vše ostatní. Vše dopadlo dobře a v pět hodin jsme dojeli do Prahy. Na Opatově vystoupila skupina A. Na Smíchově, opravdové konečné se rozloučili všichni ostatní ( skupina B ). Sbohem Itálie jsme zpět a znovu se rádi setkáme na další expedici!!!

Výše uvedené zápisky jsem sepsal v pohybu za jízdy autobusem. Přiznávám možné nepřesnosti v textu. Pokud některé naleznete a nenechají vás spát ( jak pravopisné, nebo hlouposti ), zašlete mi prosím změny na email : kakadu.kakadu@seznam.cz.

Ve vší skromosti sepsal Eda Zábřeský